Jasmíniny slzy (Blue Jasmine)

1525634_695470707159788_857581943_n

Tak dlouho jsme čekali na znovuzrození Allenovy geniality, až jsme se dočkali. Po brilantní a oscarové Annie Hallové přišel Allen s dalším mistrovským kouskem, který nese název Blue Jasmine neboli Jasmíniny slzy. Tragikomedie, která odráží suchou realitu dnešní doby s lehkostí, nadhledem a zároveň shakespearovským stylem vyjádřenými emocemi.

Woody Allen, režisérská legenda, která je však mnohem všestrannější než by se mohlo zdát. Dlouho dobu to vypadalo, že Woody Allen nedělá nic jiného, než plodí jeden film za druhým. První své děti vypiplal tak, jako každý rodič. U dalších už nebyl tak přecitlivělý, naopak jakmile se jeho dětem zachtělo vylétnout z hnízda, pustil je do světa. Potom, co mu z domu odešly všechny děti, začal si hýčkat a rozmazlovat svého benjamínka, kterého pak s velkou slávou uvedl do společnosti a představil ho jako Jasmíniny slzy.

Vraťme se k Allenově všestrannosti a vzpomeňme na jeho začátky. Allen zahájil svou kariéru jako extrémně produktivní komik. Posléze se začal projevovat ve světě filmu – psal scénáře a režíroval jako divý. Tempo jeho tvořivosti nám odkrývá jeho upřímnou touhu, ba dokonce potřebu tvořit. Když se řekne Allen, představíme si lehce hypochondrického neurotika posedlého paranoiou (úžasně ztvárněno ve filmu Annie Hallová). Woody Allen je cynik každým coulem. Jeho filmy mají těkavou a paradoxní povahu, pod kterou se ukrývá duše romantika. Svým stylem psaní a režírováním navazuje na moderní vzory jako Ingman Bergman či Frederico Fellini. Pod vší tou vrstvou postmodernismu, který se skládá ze suché reality střetu nekonečně mnoha pravd a pohledů na svět, se ukrývá určitá pointa a poselství současné generaci.

Evropská aférka

Svá první díla zasadil do prostředí své domoviny – New Yorku. Allen se tak stal dvorním autorem Manhattanu. Tak jako každý pravý umělec se však nechal zlákat starým kontinentem, a tak si na pár let odskočil do Evropy. Několik jeho posledních snímků se zabývalo charakterem evropské metropole – kamennou a pošmournou Anglií se suchým anglickým humorem (Sólokapr), rozvášněnou Barcelonou se žhavým španělským srdcem (Vicky Cristina Barcelona), romantickou pařížskou kolébkou umění 20. století (Půlnoc v Paříži) a po lásce toužícím Římem (Do Říma s láskou). Nyní se však vrací zpět, a to nejen do své domoviny, ale i ke svému klasickému stylu.

Woody s láskou píše o světě intelektuálů a snobů. Pro nás obyčejné lidi je mnohdy těžké tento snobský svět vnímat, neodsuzovat ho a s ním neodsoudit celý film. Všeříkající je hned úvodní komický monolog, který se v průběhu filmu s přicházejícím poznáním mění v prvopočáteční náznak naprostého duševního rozkladu. Tentokrát však Allen nepoužívá jen své typické nástroje, satiru a smích, ale vše halí pod vrstvu tragické charakterové studie.

1480522_693323534041172_1316843123_nVášnivý a nespoutaný zázvor versus jemný a snobský jasmín

Ústřední hrdinka Jasmine, v božském ztvárnění Cate Blanchett, opouští svou domovinu, New York, a míří do Kalifornie, kde nachází azyl u své sestry. Hned v úvodní scéně se vám bude Jasmine zdát jako klasický bláznivý snob, postupem času si však začnete uvědomovat, co vše se za tím skrývá a jak je život snoba, který je pod neustálým drobnohledem celé společnosti, těžký. Každá maličkost, každý detail a každá hloupůstka, kterou jsme vnímali na začátku, se sledováním snímku a příběhu, který vykresluje, začne měnit v události antické tragédie.

Chudák Jasmine je na pokraji nervového zhroucení. Z jejího manžela (Alec Baldwin) se vyklubal podvodník, který ji připravil o všechen přepych a luxus, na který byla zvyklá, a nejen o to, připravil ji o její domov a těžko budovanou a udržovanou pověst. Jasmine si uvědomuje, že v New Yorku, kde ji všichni znají, nemůže zůstat, a tak odlétá za svou nevlastní sestrou Ginger, s kterou se již pár let neviděla, do Kalifornie. Ginger představuje naprostý protiklad Jasmine. Už jejich jména jsou postavena do kontrastu (Jasmine – jasmín, Ginger – zázvor), stejně tak, jako celý film – vášnivý a nespoutaný zázvor versus jemný a snobský jasmín, New York versus Kalifornie, obyčejnost versus luxus.

1525321_682909895082536_1140500030_nTramvaj do stanice touha

Woody Allen si jako inspiraci ke svému novému filmu vybral drama Tennesseeho Williamse Tramvaj do stanice touha. Obě dvě díla staví příběh na hrdince, která své vnitřní drama a problémy skrývá za noblesu a povýšenost.

Jasmine se chce a vlastně potřebuje postavit na vlastní nohy. Snaží se začít nový život, najít si práci a nový vztah. Věčnou otázkou však zůstává, zdali je možné zachránit se útěkem, neboť své problémy a hlavně sami sebe si stále nosíme s sebou, ať jdeme kamkoli. Změna prostředí nám může pomoci v řešení našich problémů. Jasminin problém však spočívá v klasické snobské vlastnosti, v nepřipouštění si svých problémů. Je těžké nosit masku noblesy a vyrovnanosti, když uvnitř nás probíhá nelítostný boj našich emocí. A tak do sebe vesele láduje Xanax a zapíjí ho hektolitry alkoholu. Je vůbec možné vyprostit se ze spárů svých problémů, které jsou zakonzervovány dvojitou dávkou návykových látek?

Snoby s jejich typickými vlastnostmi často vnímáme jako karikatury normálních lidí, stejně tak tomu bylo i v Allenových předchozích filmech, a to díky patrnému emocionálnímu odstupu. Jasmine je však vykreslena příliš intenzivně a zřetelně. Její příběh nám tak ukazuje, že tento způsob žití může být realitou.

Zvláštním pohledem Allen nahlíží na postavy a činy Jasmine i Ginger, ukazuje nám lži dvou různých lidí, které mají odlišné důsledky. V prvním případě Ginger zalže v okamžiku, kdy začne podvádět přítele. Posléze si však uvědomíte, zdali ji k tomu spíše nedotlačila Jasmine. Nicméně pro Ginger tu východisko stále zůstává, ona a její přítel se s její lží vyrovnají. V druhém případě Jasmine žije celý život ve lži a zdá se, že trpí určitým typem snobské a zvrácené chorobné lhavosti. Zde se, že pro Jasmine již neexistuje žádná cesta, jak ze lži ven, natož pak nějaká záchrana jejího prolhaného života a její lživé duše.

Tragikomedie je vynikající charakterovou studií, která někdy až do absurdna dovedenými, ale realisticky představenými tragédiemi ukazuje, že snobové jsou také lidi. Allen přišel se svou výpovědí o jedné společenské vrstvě, či spíše o dvou společenských vrstvách, které se v případě sester Jasmine a Ginger střetávají v jednom bytě.

Nutno ještě dodat, že některé zahraniční recenze kritizují to, že postavy a jejich příběhy jsou nerealistické. Ale co záleží na realističnosti, když herecké výkony jsou natolik přesvědčivé, že hercům a tvůrcům filmu, hlavně Allenovi, zobeme z ruky.

USA, 2013
Režie: Woody Allen
Hrají: Cate Blanchettová, Alec Baldwin, Sally Hawkinsová ad.
Premiéra 1. 8. 2013

Autor: Markéta Vlková

Markéta Vlková
Studentka práv s kreativní duší a láskou k životu. "Život se snažím vnímat a prožívat všemi svými smysly. A posledním smyslem člověka je jeho fantazie."

Komentovat

Email nebude publikován. Požadovaná pole jsou označena *

*

Scroll To Top