Nejvyšší nabídka (La migliore offerta)

locandina_liquid

„V každém podvrhu se vždy ukrývá něco nefalšovaného.“ Co se týče umění, není toto tvrzení vůbec přitažené za vlasy. Obraz je podvrhem a kopií již známého díla a zároveň je nefalšovaným originálem člověka, který ho maloval. Ale platí to, i když se odprostíme od světa umění a zaměříme se na náš každodenní život? V každém okamžiku našeho života, v každém slově a v každé emoci – je v podvrhu faktického života něco nefalšovaného, např. v hrané lásce láska pravá?

Giuseppe Tornatore, sicilský režisér, nám představuje melancholickou symfonii, která využívá hudebních nástrojů našich emocí, citů a nejvnitřnějšího já, které soucítí s druhými, které dokáže i v nejmenší podobnosti s druhým člověkem vidět samo sebe a prožívat neskutečně realistický zážitek, a to při pouhém sledování filmu.

Tornatore si ve svých filmech velmi rád a naprosto běžně pohrává s melancholií, vznešeností a vlastně s námi samými. V jeho filmech je určitá graciéznost projevující se v osobách samých, v jejich chování, v jejich řeči, v jejich vztazích. Nic není obyčejné, nic není všední a nic s sebou nenese punc vulgárnosti, sprostoty, povrchnosti a konzumnosti dnešní doby. Skrze film vnímáte vše jako umění, a to nejen umění samo, na které dnes bylo bohužel zapomenuto. Ve filmu je umění oživeno ve všech svých krásách a rozkoších – obrazy, sochy, domy, hudba… Ten, kdo žije uměním, dokáže vnímat krásu světa a život samotný vnímá jako umění, pak se každý náš pohyb, gesto, každé slovo, každý čin a každý náš cit stává uměním.

Vzpomeňme na Tornateho podmanivé filmy Bio Ráj (1988), Legenda o „1900“ (1998) či Maléna (2000), na kterých spolupracoval s italským skladatelským mistrem Ennio Morriconem, stejně tak, jako u jeho nejnovějšího filmu s názvem, který v sobě skrývá otázku a pobídku zamyšlení se nad významem života a pomíjivých věcí, Nejvyšší nabídka.

Film vyprávějící o umění se stává uměním dnešní doby

foto4Jedno anonymní evropské město. Tisíce známých uměleckých děl, za kterými se skrývá anonymita pohnutek a osobnosti autora i modelu. Pár postav, jednotlivých individuí, které jsou známě neznámé i neznámě známé. Toto tvrzení dává svou nesmyslností smysl tak, jako postavy a jejich charaktery. Nikoho vlastně neznáte, neznáte jejich příběhy ani jejich charaktery, ale pozorujete je v určitém okamžiku jejich života, který zobrazuje film Nejvyšší nabídka, a zdá se, že to bohatě stačí na to, abyste se do postav vcítili. To jest umění filmu Nejvyšší nabídka.

Světově uznávaný expert a znalec výtvarného umění a starožitností Virgil Oldman (Geoffrey Rush) sám připomíná renesanční dílo – ať už v typické osobě geniálního renesančního člověka, nebo svým prvorepublikovým či právě renesančním chováním a namlouváním žen, neboť působí jako renesanční rytíř či trubadúr, ať už svým šlechtickým odstupem, vznešeností a ve skrze jakýmkoli gestem, pohybem či slovem.

Zatím vším se však ukrývá křehká duše samotáře, který je pronásledován mnohými obsesemi. Lidí se štítí. Nesnese fyzický kontakt s jakoukoli jinou osobou, a proto se chrání rukavicemi, které téměř nikdy nesundává. Sám sebe drží v pozlacené kleci svého luxusního přepychového sídla, které, ač plné nábytku a umění, zeje prázdnotou, jež by mohla být vyplněna jen přítomností druhého člověka. Místo, kde Virgil žije a které označuje za hotel, nikoli za svůj domov, je v mnoha ohledech odrazem Virgila samotného.

Jméno hlavního hrdiny je samo o sobě vypovídající. Virgil Oldman – Virgil je i ve svém věku stále panic, Oldman je ze začátku vitálním starým mužem s kamennou tváří, jehož stáří na něj neúnosně dolehne na konci filmu.

Virgil je však milovníkem žen, který je zamilován do tisíce ženských tváří, jež milují jeho. Jeho tajná místnost skrývá stovky obrazů ztvárňující ženy v jejich různých povahách všech možných historických období a uměleckých směrů. Míra jeho vášně je nám odkrývána postupem se zjištěním, že při aukcích, které sám řídí, kupuje obrazy prostřednictvím nastrčené osoby Billyho Whistlera (Donald Sutherland), padělatele a neúspěšného malíře. Billy se ze začátku zdá být Virgilovým jediným přítelem, otázkou však zůstává, zdali to od nás není příliš troufalé označovat ho za jeho přítele. V tomto aspektu je nám odhaleno, že osoba s tak přísným morálním kodexem a zásadovostí porušuje profesní etiku tím, že nabízí a kupuje tyto obrazy značně pod cenou a nestydí se ani originál, po kterém touží, označit za podvrh, jen za tím účelem, aby ho získal.

Dvě místnosti oddělené zamčenými dveřmi a v každé je jedna osamělá křehká duše

Na jeho šedesátiny mu zavolá žena, která se představí jako Claire Ibbetsonová (Sylvia Hoeks) a požádá ho o odhad ceny pozůstalosti po jejích rodičích. Naprosto běžná zakázka? Bohudík, či bohužel ne, Claire mu obrátí život, jistoty a stereotypy vzhůru nohama. Claire je velmi zvláštní osobností i klientkou, s Virgilem hovoří jen po telefonu, schůzky neustále ruší a nakonec se ukáže, že žije za zavřenými dveřmi, neboť trpí agorafobií. Virgil s Claire spolu hovoří skrze zavřené dveře a stěny místností. Zpočátku Claiřino chování Virgila irituje, posléze ho začne lákat tajemství neznámé tváře skryté za stěnou. Kdo to je? Jak vypadá? Zvědavost člověka přitahuje jako magnet, a tak jí podlehne i plachý a uzavřený Virgil. Claiřina nevypočitatelnost ho vábí jako víření bubnů.

Dvě hlavní postavy se seznamují díky hovorům vedeným přes zeď. Nezkušený Virgil se chce Claire zalíbit, jedná opatrně, aby ji nevyplašil. Claire, žena odmítající ukázat svou tvář, provokuje Virgilovu představivost.

Vrátíme-li se k Virgilově původní posedlosti uměním a starožitnostmi, musíme ještě naznačit zajímavou dějovou linii probíhající na základě vztahu Virgila a jeho „přítele konstruktéra“, který mu pomáhá sestrojit historického robota – automatona ze součástek, jenž Virgil nachází u Claire.

Virgil je zcela posedlý svými ženami z portrétů, svou tajemnou Claire a ještě tajemnějším automatonem, a tak nestíhá střízlivým zrakem sledovat, co se kolem něj děje a jaké pavoučí sítě jsou kolem něho splétány.

Tajemný příběh, jenž se zdá být předvídatelný

foto7Při sledování máte dojem, že víte, co přijde, kde se děj rozuzlí a jak tato milostná lovestory dvou křehkých a atypických hlavních hrdinů dopadne. V průběhu však začnete zjišťovat, že nevíte, na čem stojíte, zdali na pevné půdě, tenkém ledě, či písečné duně. Kam bude zápletka směřovat? Kdo ví?

Možná snímek shlédnete dvakrát, třikrát a budete marně pátrat potom, co bylo ledabylému oku diváka ukryto, ale Vašemu pátravému a analytickému pohledu to již neuteče. Ale musíme si uvědomit, že každý příběh, obzvláště příběh lásky, by měl být zahalen určitou aurou tajemství, neboť ono neuchopitelné je právě to abstraktum vztahu muže se ženou.

Svůj umělecký um nám Tornatore předvádí ve vší své kráse v prvku, jenž je v dnešních filmech téměř nevídaný – pohnutky postav jsou odhalovány zvolna a postupně, stejně tak, jako potřebné informace.

Moderní pohádka o vzájemném vysvobození dvou prokletých duší?

Na konci filmu si budete říkat: „Neuniklo mi něco?“

Popravdě řečeno s největší pravděpodobností ano. Protože již od poloviny vyprávění si autoři filmu začali připravovat půdu pro rozuzlení. Vzpomeňte si na narážky typu: „V každém padělku je ukryto cosi nefalšovaného“ nebo „Lidské emoce jsou jako umělecká díla. Mohou být předstírané a navenek se tvářit jako skutečné. Všechno se dá předstírat. Radost, bolest, nenávist. Nemoc, uzdravení…dokonce i láska.“

Někdo si tu s námi zahrává…? Možná jen trochu, protože jednoznačně odprezentovaných vodítek jsme dostali mnoho. Nepřijde vám snad zvláštní, jak rychle se Claire zbavila svého handicapu? Tornatore tak rafinovaně pracuje s vnímáním příběhu, celou dobu má tak jedinečnou příležitost odvést naši pozornost od zamýšleného.

A na závěr budete neskutečně zaskočeni. Jediné, co vám k tomu řeknu, je, že příběh má neskutečně smutný a deziluzivní konec.

Film je symfonickou skladbou, která skloubí talent báječného Tornatoreho, strhující kameru, brilantní scénář a skvostné výkony hlavních hrdinů. Dále Nejvyšší nabídka kombinuje i prvky filmových žánrů – romance, krimi, melodramatu, thrilleru, psychologického dramatu, mysteriózních příběhů typu Scorseseho Prokletého ostrova.

To vše přispívá k neodvratném vtažení do děje o světě umění a podvrhů, ve které byl oklamán jeden muž, co sám oklamával ostatní po celý svůj život.

Zajímavost na závěr – objevuje se nám tu další filmový autor, který se zamiloval do melancholické a tajuplné Prahy, a tak konec příběhu zasadil do podniku Day and Night (Pivnice U Milosrdných), jehož atmosféra báječně podtrhuje vyznění celého filmu.

Musím Vás však zklamat, neboť pivnice je v současné době zavřená a ve skutečnosti ani nevypadala tak, jako na záběrech ve filmu.

Nejvyšší nabídka, Itálie 2013

Žánr: romantické drama
Původní název: La migliore offerta
Scénář: Giuseppe Tornatore
Režie: Giuseppe Tornatore
Hrají: Geoffrey Rush, Jim Sturgess, Sylvia Hoeks, Donald Sutherland, Liya Kebede, Philip Jackson, Dermot Crowley, Brigitte Christensen, Kiruna Stamell
Distribuční premiéra v ČR: 12. 09. 2013

Zdroj: www.lamiglioreoffertailfilm.it

Autor: Markéta Vlková

Markéta Vlková
Studentka práv s kreativní duší a láskou k životu. "Život se snažím vnímat a prožívat všemi svými smysly. A posledním smyslem člověka je jeho fantazie."

Komentovat

Email nebude publikován. Požadovaná pole jsou označena *

*

Scroll To Top